Jarmila Milotová

Slova Ludvíka Štěpána, brněnského spisovatele:

„Moje přítelkyně Jarmila je malířka, štětcem se učila vyprávět na pedagogické fakultě a stejně tak léta učí tomu umění děti základní školy. Jarmila je výtvarnice, i když ne profesionální, ale tak trochu nedělní, i když má na to školy. Jarmila Milotová vypráví příběhy už řadu let štětcem a barvami, nejraději pro sebe. Ne, každý den a byly doby, kdy nešly vyprávět vůbec. Ale když barvičky spustí a štětec se rozběhne po plátně, všichni malíři, kteří si něco začali s poetizmem, závistivě vzdychají. Ani se jim nedivím. Vejdete pod pruhovaný slunečník, usednete k dřevěnému stolu a léto přijde samo. A možná jen o kousek dál jsou Vančurovské říční lázně, kde na podivný způsob léta hledí zasmušilý plavčík František Důra a stálí štamgasti melancholicky hodnotí barokní překypělost paní Kateřiny. Viděli jste už, jak píšťaly varhan hrají tak krutě, že jim z mezer nad jazýčky vykvétají jak sirény vábné, ale jedovaté kalíšky podzimu, odsůny. Jarmila má takový obraz. František Muzika říkával, že obraz je namalovaná báseň. Od té doby vím, že Jarmila je básnířka.“

Stačí se zahledět do jejich obrazů.